Vnější a vnitřní mandaly

V buddhistických učeních súter i tanter se používají různé typy mandaly, které lze rozdělit na mandaly vnější a vnitřní.

Vnější mandala (tib. čhii kjinkhor) se vztahuje k buddhistické kosmologii a představuje symbolické zobrazení světa. Ve vnějších mandalách je celý svět zobrazovaný centrálně symetricky kolem hlavní osy - mytické hory Méru, která je často ztotožňována se skutečnou horou Kailás (tib. Gang rinpočhe) v západním Tibetu. Kolem hory Méru, ve čtyřech světových stranách, se rozkládají čtyři světy - kontinenty. Z pohledu lidí je důležitý jižní kontinent - Džambudvípa, na kterém žijí lidé. Hora Méru i každý ze čtyř kontinentů jsou spojovány s pěti barvami (modrá, bílá, žlutá, červená a zelená), s pěti základními prvky (země, voda, oheň, vzduch a „prostor“), s tzv. pěti buddhovskými rodinami apod. Jeho Svatost dalajlama velmi často ve svých učeních zdůrazňuje, že vnější mandalu lze chápat také jako zobrazení světa tak, jak ho chápe dnešní západní věda, tj. planetu zemi, sluneční soustavu nebo celou galaxii.

Vnější obětní mandala

Mandaly mají mnoho konkrétních podob. Některé z nich vytvářejí jen specialisté z řad mnichů po mnoha letech studia. Takové složité vnější mandaly se mohou vytvářet z písku, jsou malované na thangkách, tradičních tibetských buddhistických obrazech, nebo je mohou tvořit třírozměrné kovové nebo skleněné objekty. Dokonce i některé kláštery byly stavěny jako mandaly, nejznámější z nich je první tibetský buddhistický klášter v Samjä.

Vytváření vnější mandaly souvisí především s meditací a udělováním zmocnění („iniciací“) k učením tantry. V každodenní praxi mniši i laici mohou používat i jednodušší postupy při tvorbě tzv. obětní vnější mandaly. Pro obětní mandalu se často používají jednoduché kovové ploché disky nebo prstence s obilím nebo rýží. Vytvoření a následné zničení mandaly je pak záležitostí několika minut. Často se pro obětní mandalu používají pouze gesta rukou, tzv. mudry, při které jsou prsty vzájemně propletené tak, že vytváří mandalu - centrální osu, horu Méru, a čtyři kontinenty.

Mudra (gesto) mandaly

Neustálým opakováním obřadu obětování mandaly se jedinec „očišťuje“ a tím umožňuje pokrok v hlubším pochopení učení. Například Congkhapa obětoval podle tradičních podání stotisíckrát mandalu a to opakoval osmnáctkrát, podobně vykonal sto tisíc poklon a opakoval to pětatřicetkrát. Obětování vnější mandaly, které se provádí stotisíckrát, je nedílnou součástí mnoha přípravných rituálů (tib. ngöndo), které jsou nutným předpokladem pro další provádění tantry. Účinnost mandaly závisí na motivaci, úrovni soustředění a hloubce porozumění daného učení tvůrců mandaly.

Vnitřní mandala (tib. nanggji kjinkhor) se vztahuje k lidskému tělu a v průběhu meditace se mandala vytváří pouze v mysli. Části těla toho, kdo tuto duchovní praxi provádí, představují jednotlivé součásti mandaly, např. trup nebo páteř představují horu Méru a končetiny čtyři kontinenty.

Všechny mandaly představují symbolická obydlí pro jedno nebo více božstev. Při jejím vytváření probíhá v mysli tvůrce proces vizualizace, kdy ten si představuje božstvo obývající střed mandaly, zpravidla jidam - osobní ochranné božstvo. Ten, kdo mandalu vytváří, se s božstvem ztotožňuje a snaží se získat jeho buddhovské kvality. Pokud se mandala vytváří z písku, ústřední božstvo nebo božstva se zobrazují prostřednictvím symbolů a různých ikonografických atributů.